Gosau u Dachsteinu, rekreační středisko ležící u nohou Předního Gosausee, patřilo v minulém století pro svou jedinečnou tvář k výletním místům císařské rodiny, která po desetiletí žila v sousedním Bad Ischlu. Není proto divu, že cestovatel a přírodovědec Alexander Freiherr von Humboldt nazval Gosausee korunním ukončením na slunci snící a černými lesy obklopené údolí „božím okem“.
Tři tisíce metrů vysoký, věčným sněhem obklopený „Král Dachstein“ majestátně shlíží na návštěvníka, malého lidského mravenečka, který jen tiše hledí, upoután krásou hory zrcadlící se na hladině jezera, jak by řekl básník. Má čtyři vrcholky nazývané podle pohanských bohů Thorstein (bůh války), Donerstein, Gjajdstein (Gjajd byla bohyně lovu) a čtvrtý vrchol Kreuzstein dostal jméno podle toho, že na vrcholku postavili katolíci kříž (=Kreuz). Vrcholek byl nazván podle nejvyššího boha, jehož jméno neznáme. Do roku 1400 se na Dachstein každoročně pořádaly tradiční pochody, aby se účastníci, mezi nimiž byla většina Čechů, žijících ve 4500 - 7000 let starém Hallstattu, prostřednictvím modlení a meditací přiblížili k bohům. Chcete-li se vžít do stavu meditace a navázat kontakt s bohy obklopujícími jezero, přijeďte se „zavznášet“ do jejich vod. Boží oko vás čeká.
Dnešní návštěvník využívá všech vymožeností, které zde pro turisty vybudovalo přibližně 1 800 obyvatel, živicích se původně zemědělstvím a těžbou soli až do doby, kdy poznali, že je krásy jejich domoviny dokáží také docela dobře uživit.
Spolu s obyvateli sousedních vísek Russbach a Annaberg zde vybudovali velké lyžařské středisko, které se svými 65 kilometry sjezdových tratí - 2 lanovky, 4 sedačky a 30 vleků patří k největším v rakouských Alpách. Alespoň tolik pro zájemce o lyžování.
Nejlepší a nejpohodlnější vstup pod hladinu Předního Gosausee se nachází vpravo od půjčovny loděk. V zimě, kdy je hladina jezera zamrzlá a snížená díky regulaci stavu vody o 10 až 15 metrů, je možné zajet až k díře v ledu po sněhu, nejlépe po břiše. Pro zájemce o potápěčský sjezd na zádech dodávám z vlastní zkušenosti, že lahve sice kloužou také, ale první stupně automatik jízku poněkud brzdí. Břeh spadává strmě do vody a už v hloubce deseti metrů se nalézají ohromné balvany, úlomky okolních hor. Flora je poněkud skromná, více rostlinstva potápěč nalezne v blízkosti lesa v zadní části jezera.
Mnohem zajímavější je velká rybnatost, ani ne tak různorodostí jako kvalitou. K vidění jsou pstruzi potoční, bělice, mřenky i mníci, všechny ve velkém množství a obzvláště fotogenické. Bělice se nechají krmit z ruky, nejraději měkkým bílým chlebem. Pod ukotvenými pramicemi vytvářejí malá hejna okounů pulzující rybí oblaka. Lahůdkou pro fotografy jsou pstruzi. Přestože není vůbec snadné za denního světla dostat tuto dravou, rychlou rybu před objektiv, vzhledem k jejich množství v jezeře i takový snímek se dostatečně obratnému podvodnímu fotografovi podaří. Kdo by neměl dostatečnou trpělivost se pstruhy ve den, může si je vyfotografovat při nočních ponorech, kdy lze tyto ryby zastihnou ležící na dně. Tehdy se nechávají hladit i „nastavit“ do ideální polohy pro fotografování.
Mimo krátké období, kdy je přední Gosausee zkaleno táním sněhu a dešti, jsou jeho vody mimořádně čisté a patří mezi vůbec nejčistší jezera oblasti Solné komory, v níž se nalézá na 80 jezer a jezírek, většinou horských.
V létě je v Gosausee pod hladinou dohlednost 5 metrů, s narůstající hloubkou se však zvětšuje až na dobrých 20 metrů. A obzvlášť v zim, kdy jsou okolní hory pokryty sněhem, viditelnost pod vodou až extrémně vzroste. Tehdy se i klidně ve čtyřicetimetrové hloubce vyplatí zhasnout světla – pouhým okem je vidět lépe.
Při hlubších ponorech je třeba brát v úvahu zkrácené nulové časy, pro svoji nadmořskou výšku patří potápění v Gosausee k potápění horskému. Je radno se zde vyhnout ponorům, které vyžadují dekompresi. Proč? Obecně by se dekompresní ponory v horských jezerech neměly vůbec plánovat. Nebezpečí s nimi spojená – jako podchlazení, chybně vyhledané hodnoty pro výpočty v tabulkách, špatné propočty při opakovaných ponorech a v neposlední řadě větší riziko hloubkového opojení díky tmě – stojí v nepoměru k „prožitku“ z takového dekompresního ponoru.
